Když už se někdo uchýlí k jednoslovné charakteristice české nejvyšší soutěže, typicky volí “soubojovost”. Naše liga je plná duelů, běžeckých soubojů o nakopnuté balony, trestaných i netrestaných faulů… naše liga jednoduše svědčí atletům, slýcháme na každém rohu - a poslední trojlístek hráčů odkojených českou ligou pro anglickou Premier League Souček-Coufal-Král toho budiž zářným důkazem. Jak ale tento převládající dojem obstojí při pohledu do pokročilých statistik, potažmo ve srovnání s podobně silnými ligami?
Hned úvodem si přiznejme, že “soubojová Fortuna:Liga” není pouhým výplodem mysli běžného českého diváka, potažmo experta v televizním studiu. Byť s každým vyřčením se i toto sousloví - ostatně jako každé jiné - posouvá blíže prázdnému dogmatu a klišé, je třeba jedním dechem dodat, že takový názor s nezávislými pozorovateli sdílí také samotní aktéři.
Jako jeden příklad za všechny nám pro tento účel poslouží tři roky starý výrok jednoho ze tří fotbalistů, kteří si zahráli ve všech čtyřech současných klubových soutěžích UEFA (Liga mistrů, Evropská liga, Konferenční liga, Superpohár), a zároveň nejspíše budoucímu členovi Klubu legend Fortuna:Ligy, který může srovnávat s ligou před 20 lety, Tomáše Hübschmana:
„Kluci musí pochopit, že tady není potřeba se dostávat do soubojů jako v české lize. Naše soutěž je hodně soubojová, je to spíš kopaná než fotbal, balon lítá vzduchem a není moc času ho dát na zem. Pro mě vždy byly zápasy v pohárech paradoxně jednodušší než ty v ukrajinské nebo české lize, kde to byl velký boj a nasazení na úkor fotbalovosti. Je důležité, abychom začali hrát víc po zemi. Čím dřív to pochopíme, tím větší budeme mít šanci se zápasy na téhle úrovni něco udělat,“ prohlásil Hübschman po debutu Jablonce v základní části Evropské ligy.
A nikdo ho neuposlechl.
O rok později byl zpátky v české fotbalové krajině zaměstnán Pavel Hoftych, a v jeho osobě se do Fortuna:Ligy vrátil také jeden z předních proponentů fotbalu s minimem trpělivé mezihry, který nás Čech s druhým největším počtem startů v pohárech (126) nabádal opustit.
Díky rozsáhlé databázi 11hacks můžeme nabídnout srovnání herních trendů rovnou jedenácti soutěží, které se aktuálně v ostře sledovaném klání utkávají o své místo na slunci — čti v Top 15 žebříčku UEFA, která garantuje minimálně dva účastníky v Lize mistrů. Česká nejvyšší soutěž je aktuálně sedmnáctá a my disponujeme daty nejenom pro ni, ale také pro soutěže, které nás momentálně bezprostředně obklopují (16. Kypr, 17. Česko, 18. Turecko, 19. Řecko), vytrvale nahání z 20.-23. místa (Norsko, Švédsko, Dánsko, Izrael) a také země, které máme více či méně na obzoru (Srbsko, Belgie, Chorvatsko).
Vcelku tak pracujeme s desítkou konkurenčních lig, a níže vizte, jak si ta naše v uplynulém roce (ročník 2020/21 či 2020, jde-li o systém jaro-podzim) stála ve vybraných ukazatelích, které se velkou měrou dotýkají právě výstavby hry (přepočteno na 90 minut):
- Přesné přihrávky na vlastní polovině — 93,22 (11. místo; druhý nejmenší počet je 108,82)
- Přesné přihrávky na prvních dvou třetinách hřiště — 55,82 (10.; nejmenší počet 54,40)
- Metry uražené vpřed za sekundu v držení míče — 1,83 (1.; druhý největší počet 1,71)
- Průměrný počet přihrávek předcházejících střele — 3,21 (11.; druhý nejmenší počet 3,62)
- Průměrný počet dlouhých přihrávek — 57,43 (1.; druhý největší počet 52,34)
Tendenční výběr metrik? Kdepak. Jediným příjemným překvapením, které snad lze zmínit, je skutečnost, že protagonisté v české nejvyšší soutěži v průměru nenatahují ke střele z největší dálky. Dokonce pouze v Norsku pálí z větší blízkosti, což bych osobně neočekával.
Ale jinak všechno pasuje do známého narativu. Včetně nejnižší úspěšnosti přihrávek (77 %) a faktu, že i v estonské a lotyšské nejvyšší soutěži se jich během utkání urodí více (v průměru o 30 na zápas).
Souboje kam se podíváš
Česká nejvyšší soutěž a všelijaké duely, to je samozřejmě kapitola sama pro sebe. Zdaleka nejdramatičtější rozdíl přitom spočívá v soubojích vzdušných, což bezesporu úzce koreluje s trendy nastíněnými výše. Bez nákopů by se přece nikdy neurodilo 94,02 hlaviček za jedno české utkání; v Belgii, kam s radostí mířil mj. ve vzduchu nevídaně dominantní Michael Ngadeu-Ngadjui, přitom takových radovánek skokově ubývá na pouhých 70,58 za zápas.
V duelech jakéhokoliv charakteru už česká liga nemá třeba před tou dánskou či srbskou žádný závratný náskok, ovšem zpátky do zcela jiné dimenze se posouváme, jakmile se zaměříme konkrétně na průměrný počet míčů získaných na polovině soupeře. Zde se běhavci na českých pažitech v průměru vybičují až k 18,99 takovým ziskům na zápas, kdežto dánská Superliga se zmůže na “pouhých” 17,78 (druhý největší počet) a srbská Super Liga na 15,63. V Turecku je to dokonce pouze 12,72. Právě v Dánsku s námi dále drží krok rovněž v počtu přerušených akcí — i tam ale “vedeme”.
Nemlich stejný obrázek nabízí pohled dva roky zpátky; akorát nás v Norsku předčí v posledně jmenované kategorii “interceptions” a v některých ukazatelích nemá Fortuna:Liga až takový odstup od ostatních. Stále se však zcela evidentně jedná o dlouhodobé směřování.
A pokud vás štve, že tolik (nad)průměrných českých prvoligistů poslední dobou odchází do Polska či Maďarska, potom příčiny nehledejte čistě v lepším zázemí nebo platu. Také tam se totiž hraje úplně jiný fotbal — nic překotného a bezhlavého, s podstatně větším výskytem rychlých kombinačních akcí (o 3-4 více na zápas v Polsku i Maďarsku) a s méně centrovanými míči (až o 1,2 centru méně na zápas v Maďarsku), a zároveň s více střelami z nebezpečných pozic či s více předpokládanými góly na utkání.
Fortuna:Národní liga v plenkách
Pozoruhodná je rovněž komparace dvou nejvyšších soutěží, respektive vývoj samotné Fortuna:Ligy, která zjevně zažila svůj menší vrchol kombinační kopané v letech 2017-19, než zase upadla do šedi širého evropského podprůměru včetně lig jako té lotyšské či estonské.
Bohužel, v druhé nejvyšší soutěži neutrální divák žádnou náplast nenajde — spíš se mu ještě přitíží. V loňské sezoně F:L i FNL dopadly na dno, když poprvé za (námi sledované) poslední čtyři roky ruku v ruce klesly pod 8 vyprodukovaných střel ze hry na utkání. To mělo svůj neomylný původ v tom, že F:L poprvé za totéž období klesla pod 9 úspěšných přihrávek do soupeřova pokutového území na zápas, přičemž FNL si též stanovila nechvalný rekord (8,72).
Obecně lze říci, že druhá nejvyšší soutěž je pro mladé hráče skvělou průpravou v oné vzývané i proklínané soubojovosti a atletičnosti, avšak zároveň jim nedá nic navíc. Co se veškerých kombinačních ukazatelů týče, dovádí FNL už tak tristní čísla F:L do ještě většího extrému.
Jedná se snad o českou přirozenost, nebo to jen “děláme” obdobně špatně na více úrovních?
Ve spolupráci s Tomášem Daníčkem (@czechfooty), foto: FCVP/Ladislav Nussbauer